Technologie vody

Vážení zákazníci na této stránce jsme pro Vás připravili souhrný popis technologií úpravy vody, technologií čištění odpadních vod a terminologii. Pod obsahem jsou jednotlivé technologie a terminologie stručně charakterizovány.

Technologie úpravy vody

Chemická koagulace

Chemický (fyzikálně chemický) proces, při kterém je do vody dávkovaný koagulant (chemická látka na bázi železa nebo hliníku, nejčastěji FeCl₃, Fe₂(SO₄)₃, AL₂(SO₄)₃ nebo polyaluminium chlorid) a dochází ke koagulaci + flokulaci nečistot ve vodě. Koagulací (čiřením) se z vody odstraňují koloidní látky anorganického a organického původu. Cílem tohoto technologického postupu je vytvořit takové podmínky, aby se nečistoty přítomné ve vodě převedly do separovatelné formy, větších celků, které lze z vody odstranit například sedimentací či filtrací (tzv. koagulační filtrace).
Koagulace spočívá v dávkování solí železa nebo hliníku, koagulantů, které hydrolýzou poskytují hydroxid železitý nebo hlinitý. Na jeho povrchu pak dochází k adsorpci iontů a vznikají tak například kladně nabité produkty částečné hydrolýzy železité či hlinité soli a sorbovaných iontů železa a hliníku, které koagulují, popřípadě reagují s nečistotami koloidní povahy ve vodě se záporným elektrickým nábojem. Produktem koagulace a flokulace (proces, při němž se srážejí vzniklé částice koagulace na větší grupy) jsou separovatelné částice – vločky, které se mohou odstranit sedimentací nebo filtrací. Pro zvýšení účinnosti flokulace se často užívá chemický přípravek, tzv. polyflokulant, nebo též pomocný flokulant, který zvyšuje účinnost tvorby vloček.
U malých úpraven vod je využívaná filtrace vloček (např. koagulační písková filtrace), sedimentace na lamelách v čiřících blocích se využívá u velkých úpraven vod pro zásobování obyvatelstva (nejen).

Dezinfekce vody

Obecně proces, při kterém se chemickou, fyzikálně-chemickou nebo fyzikální metodou separují nebo zahubí patogenní mikroorganismy a viry ve vodách. Právě mikrobakteriální a virové znečištění vod je nejčastější příčinnou vzniku „nemocí z vody“. Ve většině případů jsou „nemoci z vody“ způsobené mikrobakteriálním znečištěním vody, menšinové procento je způsobeno viry nebo chemickými polutanty (znečišťujícími látkami), které jsou často kumulativní a projevují se negativně na lidském organismu až po dlouhé době expozice (pití).
Na této myšlence je založená velká část outdoorových úpraven vod a definice pojmu „bezpečná voda“. Voda se zde primárně dezinfikuje (oprošťuje) od mikrobakteriálního znečištění. Chemické znečištění není tak přísně sledované, jelikož jeho koncentrace ve většině případů není nebezpečná pro lidský organismus. Je to dáno i tím, že vybrané sledované chemické látky do sebe dostáváme i prostým dýcháním nebo potravinami.
Nejčastější způsob dezinfekce vody je prostřednictvím dávkování chemických látek na bázi chlóru (NaClO, chloramin, oxid chloričitý), ultrafialového zářením skrze UV lampu nebo například ozonizací. Bakterie se taktéž dají ve vodě zahubit elektrolýzou (při elektrokoagulaci) nebo převařením vody.

Ozonizace

Ozón se připravuje ze vzdušného kyslíku nebo čistého kyslíku elektrickým výbojem při vysokém napětí. Ozón (O₃) má energeticky bohaté molekuly a může se rychle rozkládat za odštěpení kyslíku. Vznikající kyslík ve stavu zrodu má pak značnou oxidační účinnost.
Principem úpravy vody je v případě ozonizace silná oxidace, kterou lze účinně využít pro dezinfekci vody, zlepšení senzorických vlastností, odbarvování vody, odželeznění nebo odmanganování a k oxidaci některých toxických a radioaktivních látek. Dobře se dá použít na snížení organických látek ve vodě.

Filtrace, mikrofiltrace,ultrafiltrace

Filtrace je separační metoda oddělení pevné, nerozpuštěné fáze od fáze kapalné (vody). V technologii vod to můžou být různé hrubé mechanické nečistoty typu zbytky potravin, listí, kamenů, ale i vyflokulovaných vloček po čiření, sraženin po redox reakcích (oxidačně-redukčních reakcích) až po mikrobakteriální a viroidní znečištění. Podle typu náplně filtru rozeznáváme typ filtrace:

Prostá (Koláčová) filtrace - větší než přibližně 1μm, často viditelné pouhým okem (kvasinky, mouka, sraženiny atd.). V praxi se používá náplň písku o různé zrnitosti nebo granulované aktivní uhlí, které je dobré i na odfiltrování zápachu ve vodě, chloru a některých organických látek. U kuchyňských úpraven vod často používaná v kombinaci s ionexem.
Mikrofiltrace - přibližně od 0,1μm do 1μm (pigmenty, bakterie, asbest). Úpravny vod, nápojů.
Ultrafiltrace - přibližně od 3 nm do 0,1 μm (bílkoviny, viry, želatina). Úpravny vod.
Nanofiltrace - zde se už udává spíše rozmezí molekulárních hmotností filtrované látky a to přibližně od 200 g/mol do 15.000 g/mol, což odpovídá přibližně velikosti částic od 1 nm do 10 nm (barviva, pesticidy, herbicidy, cukry).

Ionexové technologie

Ionexy se dělí na katexy a anexy dle iontové výměny. Katexy na změkčení vody - při úpravě vody pomocí filtrů s náplní silně kyselého katexu ( dále jen katex ) pracujícím v Na+ cyklu se z vody odstraňují kationty vápníku (Ca2+) a hořčíku (Mg2+), které způsobují tvorbu vápenatých usazenin. Kationty jsou nahrazeny kationty sodíku (Na+). Katex se regeneruje chloridem sodným NaCl, tedy solí. Do odpadu odchází při regeneraci chloridy vápníku a hořčíku. Pro regeneraci je nutné používat výhradně čistou tabletovou sůl určenou k regeneraci úpraven vod. Regenerace probíhá automaticky, bez nutnosti přítomnosti člověka. Je třeba však kontrolovat obsah soli v regeneračním zásobníku (solné trubce).

Reverzní osmóza

Reverzní osmóza - je oddělení části roztoku z jeho druhé části pomocí uplatňování tlaku na polopropustnou membránu. Během procesu reverzní osmózy jsou z roztoku odstraněny iontové, organické a rozpuštěné látky. Na rozdíl od obyčejné filtrace, membránová filtrace funguje na principu "crossflow filtration". Vstupní roztok (obecně vstupní voda) se pomocí RO membrány rozděluje na 2 průtoky, permeát a koncentrát a shromažďují se po obou stranách RO membrány. Polopropustná RO membrána, když na ni působí dostatečný tlak, umožňuje propouštění očištěné vody (permeát), ale odmítá propouštět rozpuštěné látky, které se koncentrují v "koncentrátu". Systém používá speciální namotané RO membrány se speciálním designem pro turbulentní tok roztoku (vody). Tyto membrány akumulují očištěnou vodu, která prošla skrz membránu, ve vnitřní trubce pro permeát. Vstupní roztok prochází skrz vyměnitelný mechanický filtr s porozitou 5 mikronů, který absorbuje hrubé nečistoty. Takto filtrována voda proudí do vstupního solenoidového ventilu, který se otevírá, když je systém puštěný, a umožňuje dodávku vody na vstup vysokotlakového čerpadla. Když je RO systém vypnut, tento solenoidový ventil se automatický uzavírá a zamezuje neturbulentním tokům v membránách, což se negativně projevuje na životnosti RO membrán. Vysokotlakové čerpadlo tlačí vstupní vodu do membrán reverzní osmózy, které jsou uspořádány v paralelní kombinaci. Směr toku vody je vždy zobrazen pomocí šipky na kalichu každé membrány. Voda se rozděluje pomocí membrán na dva průtoky: permeát (očištěná voda) a koncentrát (koncentrovaná nebo "špinavá voda"). Permeát z každé membrány se shromažďuje do jednoho průtoku a proudí přes měřič průtoku vody do výstupu z RO stanice. Permeát musí být akumulován v netlakovém akumulačním tanku. Permeát může mít menší zpětný tlak, ale tento zpětný tlak nesmí být nikdy vyšší než závěrečný tlak koncentrátu. Vždy musíme počítat s tím, že zpětný tlak na výstupu permeátu způsobuje snížení výkonu celé RO stanice a taky kvalitu výstupní vody.

Kvalita výstupní vody (permeátu) vždy záleží na kvalitě vstupní vody a zpravidla se popisuje jako odstranění MgSO4 96-98%. Po výstupu z membrány koncentrát proudí do kontrolního centru průtoku (rozvod Koncentrát / recyklát). V tomto místě ventil recyklátu pouští určité množství koncentrátu zpět na vstup do vysokotlakového čerpadla, umožňuje použití části koncentrátu znovu. Taková recyklace hodně zvyšuje celkovou výtěžnost systému (až do 75%). Nastavitelný ventil koncentrátu reguluje množství proudění koncentrátu do odpadu, kontroluje pracovní tlak v celém RO systému a taky pomáhá kontrolovat výtěžnost. Další solenoidový ventil, který je namontován paralelně s ventilem koncentrátu, je určen pro automatický proplach RO membrán a je řízen mikroprocesorem. Dále koncentrát proudí na výstup koncentrátu z RO stanice a dále do kanalizace.

Oxidačně-redukční srážení

Pro některé typy vod je důležité použít k likvidaci nebo inaktivaci nežádoucích látek chemickou oxidaci či redukci. Redukce se při úpravě a čištění odpadních vod používá méně často něž oxidace, protože vody obsahují velmi zřídka znečišťující látky ve vyšším oxidačním stupni. Příkladem chemické redukce může být redukce toxických sloučenin Cr_VI na Cr_III u odpadních vod z galvanizoven. Oxidace je mnohem častější a způsobů aplikace je více. Mezi nejčastější způsoby patří oxidace vzduchem, kyslíkem, ozónem, peroxidem vodíku, manganistanem draselným nebo chlorem a jeho sloučeninami. Na průběh oxidace má velký vliv hodnota pH, teplota a obsah organických i anorganických nečistot ve vodě.

Neutralizace

Úprava hodnoty pH vody přídavkem chemických látek tak, aby byla hodnota blízká sedmi.

Technologie čištění odpadních vod

Aerobní biologické procesy čištění odpadních vod

Podstatou biologického čištění odpadních vod je urychlení samočisticích pochodů, které probíhají i ve volné přírodě v povrchových vodách. V umělých podmínkách se snažíme o vytvoření optimálních podmínek pro život a rozvoj mikroorganismů, jež rozkládají rozpuštěné a suspendované organické látky v odpadních vodách. Mikroorganismy se nevznášejí separátně ve vodě, nýbrž se shlukují na vločkách kalu nebo pokrývají povrch pevné látky. Velkou část rozpuštěných a koloidních organických látek převedou mikroorganismy do nerozpuštěné a usaditelné formy, tedy kalu. Kal je tvořený sedimentovanými, z velké části odumřelými, mikroorganismy a ostatními látkami. Biologické čištění odpadních vod probíhá v anaerobním nebo aerobním prostředí. Aerobní pochody jsou výrazně rychlejší nežli anaerobní, vyžadují však přísun kyslíku a mají větší nároky na energii.

Aktivační čištění

Odpadní voda zbavená mechanických nečistot, případně i bez předcházejícího stupně usazení, se intenzivně míchá za současného provzdušňování (vhánění vzduchu skrze aerační elementy nebo mechanickým rozstřikováním vody). Před prvním uvedením nové ČOV tohoto typu do provozu je vhodné navést oživený kal, tzv. očkovací kal, většinou z jiné ČOV. Proces aktivace tak proběhne rychle. Postup „očkování“ není nezbytný, urychlí však vývoj mikroorganismů v aktivaci a tím i zkrátí dobu čekání na plný výkon biologické ČOV (dále jen BČOV). Voda z aktivační nádrže odtéká do dosazovací nádrže, odtud odsazená a vyčištěná voda odtéká z BČOV. Oživený vločkový kal ze dna dosazovací nádrže je vracen zpět do aktivační nádrže.
Aktivační čištění odpadních vod v BČOV je v dnešní době nejrozšířenější technologií čištění. Důvodem je vysoká kvalita této technologie v odstraňování organických látek a ve spojení s chemickými a mechanickými metodami čištění i značná přizpůsobivost na různé typy odpadních vod.

Biologické filtry

Typ biologického čištění odpadních vod, při němž jsou mikroorganismy přisedlé na pevném podkladu a odebírají nečistoty z vody. Odpadní voda před vstupem na biologický filtr musí být zbavena mechanických nečistot, důležité je také dobré provzdušnění jejich náplně. Název filtr (biofiltr) není zcela správný, jelikož nejde o filtraci, nýbrž pouze o průtok hrubě pórovitým prostředím.
Mikroorganismy vytvoří na povrchu náplně (podkladu) biologický povlak, jehož tloušťka se s přísunem živin v odpadní vodě a přísunem nutrientů, postupně zvětšuje. Biologický povlak odspodu odumírá, odlupuje se a je vyplavován vodou z podkladu jako hutný a téměř nehnilobný biologický kal.
Náplň biofiltrů nesmí vyschnout, a proto je nutné zabezpečit stálý minimální nátok vody do tohoto filtru.

Biodisky

Jedná se o kruhové disky na horizontální ose, které jsou při pomalém otáčení zčásti ponořeny v odsazených odpadních vodách. Na povrchu disku se vytváří biologický povlak, který při ponoření odebírá nečistoty z odpadní vody, při vynoření si mikroorganismy berou kyslík potřebný k životu. Účinnost těchto čistíren je dle BSK5 až 95%.

Biologická nádrž (rybník)

Mechanicky předčištěná odpadní voda (ze septiku nebo jiné mechanické čistírny) se přivádí do mělké zemní nádrže s plochým dnem. Přívod kyslíku pro mikroorganismy v tomto typu ČOV probíhá hladinou přestupem ze vzduchu a fotosyntézou zelených vodních rostlin, zejména řas. Dle ČSN 73 6708 může být zatížení hodnoty BSK5 vysoké, kolem 20 až 50 kg/(ha den). Udává se však optimální hodnota 33 kg/(ha den), při větším zatížení vyžaduje voda obvykle mechanické čiření hladiny (plovoucí povrchové aerátory) a další dočištění. Účinnost čištění v biologické nádrži dle BSK5 se pohybuje v létě 90 až 95%, v zimě do 70%, snížení obsahu NL bývá v průměru 90%.

Kořenová čistírna

Typ biologického čištění odpadních vod, ve kterém není čistící proces realizován mikroorganismy, nýbrž rostlinami. Jedná se o vodní a bahenní rostliny, které vyrůstají nad vodní hladinu, zatímco jejich kořeny jsou trvale zaplaveny vodou. Nadzemní část, tělo rostliny, dopravuje kyslík do kořenové části, kde jej uvolňuje. V našich klimatických podmínkách (ČR) se využívají většinou rostliny rákosí a orobince.
Principem této metody čištění je biologický i částečně mechanický záchyt nečistot v kořenové části rostlin, mezi kterými horizontálně protéká již předem mechanicky vyčištěná odpadní voda. Účinnost kořenové čistírny odpadních vod dosahuje 80 až 95% dle hodnoty BSK5, 88 až 95% dle hodnoty suspendovaných látek a obsah dusíku i fosforu ve vyčištěné vodě může být snížený až o 50%.

Písková filtrace, drenážní podmok, vsakování

Principem této metody čištění odpadních vod je odbourávání nečistot zajišťované aerobní mikroorganismy, které jsou přisedlé na substrátu a přes které odpadní voda protéká. Pro trvalou funkci těchto zařízení je nezbytné dobré provzdušňování u pískového filtru a vhodné složení zeminy u drenážního podmoku a vsakování.
Drenážní podmok a vsakování jsou obecně vhodné pro menší počet obyvatel. Metody nejsou závislé na přívodu elektrické energie a nárocích na obsluhu. Čistící účinek se pohybuje kolem 95% až 99% dle hodnoty BSK5, což je vysoká účinnost.

Anaerobní biologické procesy čištění odpadních vod

Anaerobní pochody jsou mnohem pomalejší než aerobní, probíhají za nepřítomnosti kyslíku a jsou mnohem energeticky úspornější. Mikroorganismy účastnící se anaerobních pochodů žijí v prostředí bez přístupu kyslíku a energii získávají přímo z organických látek v odpadní vodě. Při anaerobních procesech přechází přibližně 95% uhlíku ze substrátu do bioplynu a 5% do biomasy, při aerobních procesech je tato situace odlišná, přibližně 50% uhlíku jde do biomasy a 50% uhlíku zoxiduje do formy CO₂.
Anaerobní procesy probíhají běžně v přírodě, například v bažinách nebo rašeliništích. V technologiích ČOV se používají buď přímé anaerobní metody - anaerobní reaktory. Většinou se jedná o tzv. methanizační nádrže, které se používají pro stabilizaci kalu z BČOV a produkci bioplynu. V domácnostech je princip anaerobní stabilizace běžný u jímek (žumpy) nebo u septiků.

Filtrace, mikrofiltrace

Viz Technologie úpravy vody. Mikrofiltrace je v dnešní době často užívaná v ČOV na vylepšení odtoku vyčištěné vody z ČOV a separaci aktivovaného filtru. Mezi filtrace se dají zařadit i zemní filtry a biofiltry v technologii čištění odpadních vod. Zemní filtry jsou většinou průtočné nádrže s filtrační náplní (písek, štěrk nebo elektrárenský popílek). Biofiltry mají podobné užití s tím rozdílem, že náplň jsou většinou plastové materiály, na kterých je biomasa (bakterie).

Elektrokoagulace a koagulace

Elektrokoagulace - účinek totožný jako koagulace.
Vlivem anodového rozpouštění železných a/nebo hliníkových elektrod způsobeném průchodem elektrického proudu nastává koagulační účinek - vznikají hydroxidy železa a hliníku. Molekuly Al(OH)₃ a Fe(OH)₃ vytvářejí ve vodném roztoku částice, tzv. micely. Micely hydroxidu železa a hliníku působí na koloidní částice disperzního roztoku odpadní vody a dochází ke koagulaci a poté vznikají vločky.
Výhodou elektrokoagulace je vysoká mobilita, diskontinuálnost provozu čistírny odpadních vod a také vysoká odstranitelnosti kovů a fosforu.

Elektroflotace a flotace

Elektroflotace, stejně jako flotace, využívá stoupavých účinků jemných bublinek plynu objemem flotované nádrže.
Díky elektrolýze vody dochází k vývinu bublinek vodíku a kyslíku, které mají v průměru jen 50 až 70 µm. Flotace je separační proces, který se používá k oddělení tuhé fáze od kapalné, při kterém se nerozpuštěné látky spojují s mikrobublinkami plynů a vytvářejí flotační komplexy. Tyto flotační komplexy jsou méně hmotné než kapalina, což způsobuje stoupání flotátu k hladině, kde se tvoří pěna.
Výhodou elektroflotace oproti klasické flotaci je dosažení velmi malých bublinek kyslíku a vodíku, které efektivněji odstraňují oleje, mastnotu nebo například ropné produkty z odpadních vod v ČOV.

Oxidačně-redukční srážení

Viz Technologie úpravy vody.

Terminologie (použité zkratky, symboly)

ČOV

Čistírna Odpadních Vod (také WWTP - Waste Water Treatment Plant). Zařízení sloužící k vyčištění odpadních vod na úroveň vod povrchových nebo užitkových tak, aby nekontaminovaly nebo nezanášely vodní zdroje škodlivými nebo eutrofizujícími látkami.

Jeden Ekvivalentní Obyvatel, neboli znečištění, které vyprodukuje jeden obyvatel za 24 hodin. V našich podmínkách je počítáno na 1 EO celkem 150 litrů odpadních vod za den. Průměrné složení těchto vod na jednoho obyvatele je následující:
NL - 55g/den, BSK5 - 60g/den, CHSK - 109g/den. (Celkový dusík - 12g/den a fosfor 2 - 4g/den v závislosti na spotřebě syntetických detergentů.)

Pod pojmem Nerozpuštěné Látky rozumíme tuhé látky, odstranitelné filtrací nebo odstředěním, které jsou přítomné v nerozpuštěné fázi ve vodách.

BSK5

Biochemická Spotřeba Kyslíku za pět dní je definována jako hmotnostní koncentrace rozpuštěného kyslíku spotřebovaného za stanovených podmínek biochemickou oxidací organických (částečně i anorganických) látek ve vodě. Hodnotu BSK lze považovat za míru koncentrace biologicky (mikroorganismy, bakterie apod.) rozložitelných organických látek ve vodě.

CHSK

CHemická Spotřeba Kyslíku je definována jako hmotnostní koncentrace kyslíku, která je ekvivalentní hmotnosti silného oxidačního činidla spotřebovávaného na oxidaci oxidovatelných látek obsažených v 1litru vody. Hlavní skupinu těchto oxidovatelných látek ve vodě tvoří organické látky, které voda v různé koncentraci (podle stupně svého znečištění) obsahuje. CHSK slouží k odhadu organického znečištění vody.
Jako oxidační činidlo pro stanovení CHSK se pro pitné a přírodní vody používá manganistan draselný (zkratka CHSKMn) a pro stanovování odpadních vod se používá oxidační činidlo dichroman draselný (zkratka CHSKCr).

Biologické čištění (aerobní a anaerobní způsoby)

Biologické čištění je obecně působení mikroorganismů, které způsobující rozklad organické hmoty (jejíž míru stanovíme díky BSK5) až do vyčištění vody. Pokud tyto organismy potřebují pro své životní pochody rozpuštěný kyslík (vzduch) ve vodě, nazývají se tyto procesy aerobní, pokud dochází k rozpadu v prostředí bez přístupu kyslíku, jsou nazývány anaerobní.

Kal z ČOV, aktivovaný kal

Aktivovaný kal, nebo kal z ČOV, je kultura mikroorganismů, která vzniká v průběhu čištění odpadních vod v čistírně. Tento kal je produkovaný růstem biomasy (mikroorganismy v ČOV), které se živí organickými nečistotami ve vodě a množí se. Kal je potřeba průběžně z ČOV odstraňovat. U malých domovních čistíren odpadních vod většinou kalovým čerpadlem, nebo fekálním vozem jednou až dvakrát ročně v závislosti na zatížení.

Úpravna vody

Také WTP - Water Treatment Plant. Zařízení sloužící k úpravě vody za účelem zásobení pitnou nebo bezpečnou vodou.

Dezinfekce vody

Obecně proces, při kterém se chemickou, fyzikálně-chemickou nebo fyzikální metodou separují nebo hubí patogenní mikroorganismy a viry ve vodách. Právě mikrobakteriální a virové znečištění vod je nejčastější příčinnou vzniku „nemocí z vody“. Ve většině případů jsou „nemoci z vody“ způsobené mikrobakteriálním znečištěním vody, menšinové procento je způsobeno viry a chemickými polutanty (znečišťujícími látkami), chemické polutanty jsou často kumulativní a projevují se negativně na lidském organismu až po dlouhé době expozice (pití).
Na této myšlence je založená velká část outdoorových úpraven vod a definice pojmu „bezpečná voda“, kdy se voda primárně dezinfikuje (oprošťuje) od mikrobakteriálního znečištění, chemické není tak přísně sledované, jelikož jeho koncentrace ve většině případů není nebezpečná pro lidský organismus. Je to dáno i tím, že vybrané sledované chemické látky do sebe dostáváme i prostým dýcháním nebo potravinami.
Nejčastější způsob dezinfekce vody je chemickými látkami na bázi chlóru.

Tvrdost vody

Tvrdost vody je vlastnost, která vyjadřuje obsah rozpuštěných nerostů (nejčastěji oxid vápenatý CaO a oxid hořečnatý MgO) ve vodě. Tvrdost vody má význam pro její využití jako pitné i užitkové vody. Je zdrojem tvorby vodního i kotelního kamene, ve trvdé vodě se špatně rozpouští mýdlo a pere prádlo obecně a ovlivňuje i chuťové vlastnosti vody. Tvrdost vody může být trvalá nebo přechodná. Trvalá - obsahuje rozpuštěné chlority, sulfidy, nitráty a silikáty. Přechodná - obsahuje rozpuštěný Ca(HCO₃)₂ (hydrogenuhličitan vápenatý). Po jeho vysrážení vzniká CaCO₃ (uhličitan vápenatý), což je vodní kámen. Přechodnou tvrdost vody lze, narozdíl od tvrdosti trvalé, odstranit varem.

V českých zemích se tvrdost vody měřila v tzv. německých stupních, kde jeden stupeň odpovídá 10 mg CaO/litr nebo 7,2 mg MgO/litr. Podle současných norem se vyjadřuje jako suma vápníku a hořčíku v mmol/l. Tato norma však byla zavedena poměrně nedávno. 1 mmol/l odpovídá 5,61 německého stupně. Voda s tvrdostí do 0,7 mmol/l se považuje za velmi měkkou, nad 3,75 mmol/l za velmi tvrdou.

velmi měkká voda - do 4° rozpuštěných látek
měkká voda - 4° - 8°
středně tvrdá voda - 8° - 18°
tvrdá voda - víc jak 18° - 25°
velmi tvrdá voda - víc jak 25°

Železo (Fe) a Mangan (Mn) ve vodě

Zvýšené obsahy rozpuštěného železa a manganu (dvojmocné ionty) se vyskytují zejména v podzemní vodě a již při styku této vody se vzduchem dochází ke vzdušné oxidaci (vyloučení trojmocné formy železa), která způsobuje kromě viditelných závad (zákal) i problémy na zařízení rozvodů vody.

Dusičnany (NO^3-) ve vodě

Dusičnany patří mezi čtyři hlavní anionty vod. Vyskytují se ve všech druzích vod, ovšem v různé koncentraci, a to od desetin až jednotek mg/l NO^3- ve srážkových vodách a jednotek až desítek mg/l NO^3- v podzemních a povrchových vodách, až po stovky mg/l NO^3- v některých odpadních a průmyslových vodách. Dusičnany jsou primárně ve vodě pro člověka málo závadné, ale sekundárně (po bakteriální redukci v gastrointestiálním traktu) jako dusitany mohou být příčinou dusičnanové alimentární methemoglobinemie. U kojenců při zvýšeném obsahu NO^3- může dojít až k zadušení.

Radon (a radioaktivita)

Bezbarvý plyn, bez chuti a zápachu, nereaktivní. Vzniká jako produkt radioaktivního rozpadu radia a uranu a díky své nestálosti postupně zaniká dalším radioaktivním rozpadem. Koncentrace radonu v zemské atmosféře jsou nesmírně nízké, prakticky na hranici detekce těch nejcitlivějších analytických metod. Radon se nejčastěji nalézá ve vývěrech podzemních minerálních vod, kam se dostává jako produkt rozpadu jader radia, thoria a uranu. Může však v malých dávkách vyvěrat sám z podloží přímo v plynné podobě, čí se radon absorbuje do podzemní vody a s tou se dostává na povrch.
Zvýšený výskyt radonu v určité lokalitě s sebou přináší nárůst nebezpečí výskytu rakoviny, především plicní.

Legislativa ČR vztahující se k problematice

Nařízení vlády č. 229/2007 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových vod a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech.
Sbírka zákonů č. 416/2010, o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních.
Metodický pokyn MŽP k 416/2010.
Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů. (320/2002, 274/2003, 20/2004, 167/2004, 127/2005, 186/2006, 222/2006 a 76/2006.)
Zákon o vodách č. 254/2001 Sb.
Vyhláška č. 428/2001 Sb. (povrchové vody, nejen), kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., ve znění vyhlášky č. 146/2004 Sb. a vyhlášky č. 515/2006 Sb.
Vyhláška č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody. Ve znění pozdějších novelizací č. 187/2005 Sb. a č. 293/2006 Sb.
Vyhláška č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházejících do přímého styku s vodou a na úpravy vody.
Nouzové zásobování pitnou vodou (metodické doporučení SZÚ - Národního referenčního centra pro pitnou vodu). Státní zdravotní ústav.
Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
Vyhláška č. 503/2006 Sb., úprava územního řízení, veřejnoprávní smlouvy a územního opatření (územní řízení).
Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.

Technologie vody

Informace pro Vás

Články o vodě

Přihlášení k vašemu účtu